Podzemí chodby

Zasmála jsem se. „Draco dormiens numquam titillandus. Nic o mně nevíš, a přesto mě nazýváš děvkou? Musím ti něco říct. Nikdy jsem svého muže nepodvedla a taky to nehodlám měnit.“ Vrátila jsem se k oltáři a posadila jsem se na něj.

"Súdim podľa tvojho správania. Ak ma moja pamäť neklame viackrát si sa mi ponúkala. Možno trpíš rozdvojením osobnosti, ale to je nepravdepodobné." Mierne som sa pousmial. Konečne prestala hrať to zavádzacie divadlo.

„A neříkej, že se ti to nelíbí. Jsi přece jen člověk.“ Přehodila jsem si nohu přes nohu. Sice jsem měla ráda tmu, ale nic jsem neviděla a to mě štvalo. Už jsem se chtěla vrátit domů a dát si dlouhou sprchu. Vůbec ho nejspíš ani nenapadlo, že všechno, co jsem mu zde řekla, byla lež.

"Konečne si prestala hrať to divadlo. Definuj mi, čo je človek a ja ti dokážem, že ním nie som.Teraz sa ti však naskytla otázka, čo s tebou. Zajať ťa by asi nebol zlý nápad, čo ?" Rozplynul som sa a premiestnil som sa za ňu. "Prečo by som ťa mal pustiť ?"

„A co bys chtěl dělat, hm?“ Odpověděla jsem mu na jeho otázky otázkou. Pousmála jsem se. Už mi začínalo být docela chladno. Úplně jsem ztratila pojem o čase. Možná už uplynul den nebo jen hodina. Kdo to věděl, když se všichni pohybují v temnotách?

"Teraz sa s teba vykľula oddaná manželka... A čo tak pokračovať v rituály ? Ani si ma nepoprosila, aby som ťa pustil. Je veľmi riskantné si ťa tu nenechať. Daj mi dostatočný dôvod, alebo ponuku, aby som ťa mohol pustiť a ja to spravím." Bolo to dosť zákerné. V podstate som jej povedal, nech mi niečo ponúkne a ja ju pustím. Bude zaujímavé sledovať, čo vymyslý.

„Ale ale, už konečně něco chceš?“ Pousmála jsem se. Nadechla jsem se a pokračovala ve výkladu: „Jsi beznadějný případ. Celou dobu ti tu pořád něco nabízím, a když to vezmu zpět, tak něco chceš? Měl by sis v hlavě uspořádat své myšlenkové pochody.“ Natáhla jsem ruce za sebe a opřela jsem se o ně.

"O čom teraz rozprávaš ? Ty ma ešte urážaš ? Uvedomuješ si, že si v mojej moci ? Ty si sa celú dobu chovala, ako tá najmizernejšia štetka a zrazu sa s teba vykľula oddaná milujúca manželka. Ak sa odtiaľto chceš dostať, mala by si niečo ponúknuť. Upozorňujem ťa, aby si nehrala divadlo. Som veľmi trpezlivý, ale ak budeš pokračovať v tomto správaní, odhodlám sa pokračovať v rituály. " Iba som tam stál a rozprával. Očividne nepochopila situáciu. Ak by som ju pustil stratil by som cenný zdroj informácií a aj rukojemníčku. " Ak sa chceš dostať na slobodu ponúkni niečo, čo vyváži stratu cenného zdroju informácií a cennej rukojemníčky."

Zasmála jsem se. Seskočila jsem z oltáře. Rozešla jsem se na druhou stranu, odkud zněl jeho hlas. Dávala jsem si pozor, abych náhodou nešlápla vedle a nespadla. Ruce jsem měla mírně natáhlé před sebou, abych na oplátku do ničeho nevrazila. Pomalu, ale jistě jsem se vzdalovala od oltáře. Chtěla jsem vyjít zase na světlo, abych viděla, co je kolem. Ta tma mě ubíjela.

"Kam že to ideš ? Nepáči sa ti pobyt v tme ?" Rozplynul som sa a objavil som sa pred ňou. " Ešte si mi nič neponúkla, mala by si sa viac snažiť, ak sa odtiaľto chceš dostať." Táto situácia mi vyhovovala. Na silnom svetle som bol o dosť slabší, ale v tmavých priestoroch som nepremožiteľný.

Pořád jsem šla, aniž bych se zastavila. Tak jsem se nevyhnula srážce s ním. Vrazila jsem do něj. „Ne nelíbí se mi tu. Je to tu ponuré, pod mou úroveň. A každý mi tu zatarasuje cestu.“ Vůbec jsem neustoupila. Když se považoval za tak ctnostného, tak by měl ustoupit on, jako gentleman.

"Ak mi neponúkneš niečo adekvátne tej strate, ktorú utrpím tvojím odchodom, tak tu pobudneš dlhú dobu. Neboj sa, noc si nájde cestu k tvojej duši."

Zasmála jsem se. Neustoupil. I když jsem neviděla, tušila jsem kde má hlavu. Naklonila jsem se k jeho uchu. „Takže mě chceš?“ optala jsem se šeptem. Bavila jsem se. I kdyby mi vyhrožoval smrtí, tak by ze mě nedostal jediné pravdivé slovo. Když jsem se umínila nic nepovědět, tak nic neřeknu.

"Zas hráš to divadlo ? Chcem informácie a pomoc. Nechcem byť známi, ako ten, ktorý sa nechal nachytať lausovou ženou. Ak tu nechceš tvrdnúť večne mala by si začať rozprávať a ponúkať." Nehybne som stál, no aj tak som bol v strehu. Naozaj ma to už prestávalo baviť. "Mám začať uvažovať a drastických metódach ?"

„Hm… Drastické metody… To by se možná hodilo na někoho, kdo by se bál, nemyslíš? Myslíš, že to bude platit na někoho, kdo rád vraždí… mučí… trhá… seká… experimentuje s lidmi?“ Na každém slově jsem si dala záležet a vyslovila jsem je s takovou dychtivostí, až mě to téměř překvapilo. „Ráda zkoumám, co mají lidi tam uvnitř. Co kdybys mě nechal se podívat?“

"Ak máš záujem o to, aby som ti otvoril hrudný kôš vytiahol pľúca a položil ti ich na chrbát a potom by som sa pozeral na tvoje posledné výdychy tak pokračuj. Vravý sa, že posledný výdych pripomína letiaceho orla. Prax ma naučila túto rituálnu praktiku používať tak, aby si obeť požila, čo najdlhšie. Tiež ťa môžem donútiť zjesť časti vlastného tela. Možno si sa stretla s amatérskymi mučiteľmi a berieš to, ako zábavu. Si zvrátená a pomýlená, ale ja ti ukážem, čo je to bolesť. Ak stojíš o toto, tak v poriadku. Ak nie, mala by si uvažovať o mojej ponuke. Som až moc milosrdný, predsa odpovedať mi môžeš aj beznohá, nie ? Vážne ma prechádza trpezlivosť. Povedz mi, čo mi ponúkaš. Niečo adekvátne strate, ktorú utrpím a bež si kam chceš. Pros svojho manžela, nech ťa mučí a spolu si tam skapte." Pri tom, ako som to vravel som sa mierne usmieval. Môj tón bol však normálny a konverzačný, akoby som rozprával o počasí.

"Promiň, nemám čas se tu dohadovat o tom, co vlastně chceš. Až si budeš jistý, tak se někomu ozvy. Zatím!" promluvila jsem. Otočila jsem se a než se stačili zpamatovat, tak jsem zmizela. Nikdo jiný by to neviděl, ale očividně na tmu byly více zvyklí.

(Přesun mezi světy)