Podzemí chodby

Znova som mávol rukou a ruka ju presúvala smerom k svätyni. Zrušil som svoju techniku a znova bolo šero. Stál som však chrbtom k nej a šiel som napred. Po nejakej dobe sme tam dorazili. Uctievači sa okamžite obzreli a zvedavo sa pozerali. Ruka vzlietla a pritlačila ju na oltár. Ležala na oltári, ale ruka ju držala pritlačenú. V svätyni bola úplná tma, takže nevidela takmer nič. Rozplynul som sa a objavil som sa pri oltári. "Máš tú česť byť vo svätyni noci." Povedal som to jej, ale potom som zvolal ku všetkým uctievačom. "Toto je lausova žena !Ak sa nepodvolí, odslúžim na nej rituál !" Znova som sa otočil smerom k nej. Rozprával som potichu. "Chceš prísť o oko, alebo o nohy ? Je to dôležité, aby som vedel, aký rituál povediem."

Zrušil svoji techniku. V místnosti panovalo šero a mě to připadalo, jako by mi svítily do očí lampy. Přimhouřila jsem oči. Zavedl, spíše zaneslo, mě to do nějaké místnosti, kde byla zase tma. Povzdechla jsem si. Chtěla jsem aspoň trošku vidět. Najednou jsem ležela na něčem tvrdém a studeném. Pak mi dal na výběr, o co bych raději přišla. „O svou čest,“ odpověděla jsem mu. „A neříkej, že by ti nebylo líto něco takové pošpinit…“ Tentokrát jsem myslela svoje tělo. Nechtělo se mi věřit, že by mi udělal jen škrábanec na těle. Byl přece muž, muselo to s ním něco dělat, i kdyby jen trošičku.

Zasmial som sa. "Nieže by tvoje sebavedomie bolo neodôvodnené, ale ja nie som človek. Dosiahol som najvyššiu úroveň a som nesmrteľný. Obetoval som svoju vlastnú dušu a získal večný život. Pri živote ma drží iba temnota a tma. To znamená, že nepotrebujem jesť, piť, ani obcovať. Ja nie som človek a pri živote ma nedrží to isté, čo ľudí. Veľmi si ma podcenila a to je tvoja osudová chyba. Tvoja krása je síce dych berúca, ale ja som schopný jej odolať." Otočil som sa a pokynul k jednému služobníkovi. Ten zo sklopenou hlavou prišiel a podal mi rituálnu dýku. Pomaly som ju chytil a zdvihol nad hlavu. Mohlo sa to zdať teatrálne, ale bol to súčasť rituálu. V neznámom jazyku som začal odriekavať modlitbu. Keď som skončil dýku som namieril k jej oku a pomaly som ju posúval. "Máš poslednú, ale tentokrát poslednú šancu. Bol som moc trpezlivý. Ak chceš, aby sa tvoj najväčší tromf - tvoja krása zachovala, musíš spolupracovať. "

soundtrack, ktorý sa ma k tomuto inšpiroval ^^ : https://www.youtube.com/watch?v=MWznMV2Upe0&feature=share

„Jsi člověk víc, než si myslíš!“ zašeptala jsem zlostně. „Jestli o sobě tvrdíš, že nejsi, tak musíš být mentálně zaostalí.“ Možná jsem ho tím urazila, ale bylo mi to jedno. Nic jsem neviděla, takže jsem netušila, co se děje. Jen jsem slyšela tiché kroky a pak hlas cosi odříkávající. Bolelo mě celé tělo. To co mě drželo, bylo až moc zdrcující. „Bože, ty tvoje neustál kecy!“ Protočila jsem oči v sloup. „Dám ti tedy novou dohodu. „Dokážu ti, že jsi pořád jen a jen člověk a pak si dělej, co chceš…“

Zasmial som sa. "K tvojím nádherným očiam sa práve približuje rituálna dýka. Ak o ne nechceš prísť, tak by si mala začať spolupracovať. Moja inteligencia niekoľkonásobne presahuje tú tvoju, tak ju neurážaj. Je to nad tvoje chápanie." Uctievači začali zborovo spievať veľmi mrazivú e temnú rituálnu pieseň." Tvoja krása sa pominie ! "

„Jenže já ti nevěřím. Můžeš si říkat, co chceš, ale dokud to neuvidím, tak tomu neuvěřím. Taky bych tě mohla svázat a tvrdit ti, že pokud se mnou nebudeš spolupracovat, tak tě přibiju hřebíky do stěny a přitom bych pila kávu.“ Při té myšlence, že bych ho přibila ke stěně, jsem se uculila. Mohla bych to jednou na někom zkusit. Byla by to určitě zábava. Hlavně to, jak křičí a sténá a prosí o milost. Moji nabídku přešel, jako bych ji vůbec neřekla.

Urobil som jemný pohyb zápästím a dýkou pomaly prešiel po jej krásnom krku. Mierne som ju porezal bolo to však mimo tepny niekde na boku. . " Ty ma neustále podceňuješ." Dýkou som pomaly, tak aby som ju neporezal prešiel okolo jej očí. "Máš krásne oči, škoda o jedno, poprípadne o obe prísť. Cítiš chlad tej dýky ? Je to dokonalá zbraň."

Ucítila jsem na krku studené ostří dýky. Přivřela jsem oči. Ostřím mi přejel po krku a na okraji ranky se mi vyronily kapičky karmínově červené krve. Následně mi pramínek stekl po krku a jedna či dvě kapky dopadly na oltář. „Doufej pro svoje dobro, že tam nebude jizva!“
Povzdechla jsem si. „Co z toho budu mít? Když ti odpovím na otázky? Krom toho, že mi s tou dýkou nevypíchneš oči?“ Naznačila jsem mu, že bych i uvažovala o tom, že mu to povím, ale také jsem z toho chtěla něco pro sebe!

V očiach sa mi zablyslo. "V prvom rade budeš žiť." jedným prstom som jej chytil ranu a nabral trocha jej krvi na svoj prst. "čo by mohla lausova žena chcieť za to, že prezradí informácie, ktoré mi pomôžu k jeho zničeniu ? Bojové stratégie si nechám pre seba. Mojím konečným cieľom je však zabitie lausa, ovládnutie tejto krajiny a vyhlásenie môjho náboženstva, ako povinné pre každého. Ak by som získal dostatočný počet veriacich, tak by som mohol pomocou ich viery zrušiť deň. Prestav si tú dokonalosť, nikdy nekončiacu noc. Ak by si sa stala mojím spojencom získala by si všetko, čo ti táto krajina môže ponúknuť. Ako prvé je však najprv nutné zbaviť sa lausa. Povedz mi, kde je a aký je silný."

„Už jsem ti přece řekla, co chci…“ šeptala jsem. Nechtěla jsem to všechno křičet i pro ostatní. „A když nedostanu, co chci, tak se mi nechce, ale opravdu vůbec nechce odpovídat na nějaké otázky.“ Zavrtěla jsem se. Bylo to nepříjemné. Potřebovala jsem volnost a ne nějakou věc, která mi drtila kosti v těle a způsobovala modřiny.

Pokrčil som plecami. "Ty si furt nepochopila, že si nebudeš určovať podmienky ? Mne sa zase veľmi chce vypichnúť ti oči." Dýkou som odhrnul jeden prameň vlasov s jej tváre. "Načo ti je zrak ? Nepotrebuješ oči, aby si dokázala hovoriť. Ja som navyše veľmi trpezlivý a na odpovede si počkám. Povedz mi ešte jednu vec. Kde je tvoja loajalita k manželovi ?"

„Proč chceš ničit krásné věci? Neříkal jsi náhodou, že jsou krásné? A na co mi je zrak? No přece na to, aby viděla na svých obětech jejich hrůzu. Pověz, existuje něco krásného než hrůza před smrtí?“ Mluvila jsem až s nevídanou vášní. Chtěla jsem, vždycky když zabíjím vidět hrůzu v obličeji mé oběti. Toho jsem se nemohla vzdát!

"Najkrajšia vec na svete je noc. Aby som docielil jej nekonečnosť spravím všetko." Dýkou som pomaly posunul po jej tvári, tak aby som ju neporezal blízko k jej oku. "A teraz mi už konečne odpovedz, alebo bude táto tma posledná vec, ktorú kedy uvidíš. Ak mi odpovieš na všetky otázky pustím ťa."

„Ale stále z toho nebudu mít nic jiného…“ zaprotestovala jsem. „Navíc, jsem jeho žena, stačilo by mě sledovat a věděl bys kde je. Tvrdíš tu, jak si chytřejší než já a přitom zapomínáš na takové drobnosti. Vážně o tobě pochybuji, že jsi takový, jak tvrdíš.“ Vážně mi připadalo, že si hraje na něco, co není.

Pomocou svojej techniky som vytvoril ilúziu. Ukázal som jej moje spomienky.

Objavila sa, ako pozorovateľ v zasneženej oblasti počas večera. Sneh snežil, ale nie až tak nemilosrdne, ako v tejto oblasti bolo zvyčajné. pred horiacou dedinou kľačali desiatky dedinčanov. Boli tam deti, ale aj starší. boli tma muži, aj ženy. Jedno však mali všetci spoločné - strach. Za každým dedinčanom stál jeden muž s čiernym plášťom a nad nimi všetkými som sa vynímal ja. Každého zajatca som jedného po druhom prepaľoval pohľadom. Slnko pomaly zapadalo. Ja som zdvihol ruku a každý môj bojovník zaťal svoju zbraň do temena hlavy obete. Sneh sa zafarbil o červena a ja som sa na nich ďalej bez žmurknutia pozeral.

V jej hlave potom prehovoril môj hlas. "Nezahrávaj si so mnou ty biedny ľudský tvor. Ja si nemusím dokazovať svoju moc ani svoju inteligenciu. Nesledoval som ťa, pretože som ťa nepoznal. Teraz mi odpovedz, alebo ostaneš navždy slepá, zmrzačená a uväznená v mojom vezení. Minúty ti budú plynúť, ako roky a ty budeš navždy ľutovať a spomínať na svoju krásu."

Ja som neprehovoril, ani som sa nepohol. všetko som spravil vďaka môjmu kúzlu.

Ta jeho vidina mě vůbec nezaujala. Taky jsem měla svá tajemství za svého života.
„No tak dobře. Měla jsem se tu sejít s jedním tady z těch. Řekl mi, že mám přijít do chodeb a prej si mě pak najde.“ Podařilo se mi pokrčit rameny. Už mě to nebavilo a chtěla jsem se vrátit zpátky a přemýšlet o svém životě.

Tentokrát som prehovoril sám. "Som rád, že si dostala rozum. Teraz my povedz kde je Laus a aký je silný." Potešilo ma, že som to zisti hneď, aj keď na druhú stranu by bolo zaujímavé jej tie oči vypichnúť. Odpoveď na tú otázku, na ktorú mi odpovedala ma nezaujímala.

„Myslíš, že kdybych věděla, kde je, tak bych semka šla?“ Zasmála jsem se. Bylo to ironické. Navíc, kdybych mu řekla cokoliv, uvěřil by mi. „Jsi bláhový, člověče. Kdyby věděl, že jdu za někam pryč, sledoval by mě. A pak by všechny zabil.“

"Takže tá špina zmizla ? " Dosť ma to prekvapilo, ale nedal som na sebe nič poznať. Ani som nemohol, pretože ma nevidela. "Zaujímavé... Jeho vrahom, alebo únoscom som neskonale vďačný, ale otázka je, kto je leadrom Zeme zla. Vedeniu tejto krajiny sa to podarilo skvele ututlať. Táto krajina by sa asi rozpadla, ak by sa jej tvorca, jej boh stratil. Podarilo sa vám to bravúrne ututlať." Zrušil som svoju techniku. "Ospravedlňujem sa za hrubosť, ale bolo to nutné. Dúfam, že to chápeš."

„To co meleš?“ zeptala jsem se ho nechápavě. „Kdo tu mluví o tom, že zmizel?“ zasmála jsem se. „Jen teď momentálně není zde, aby si mě hlídal. To jsem měla na mysli. Nedělej z komára velblouda.“ Nechápala jsem, kde k tomu přišel. Konečně jsem se mohla pohodlně posadit. Protáhla jsem se. Bylo to nepříjemné jen ležet sevřená v čemsi. "Takže... doufám, že jsem sem nepřišla zbytečně."

"Aký je silný ? Keď som s ním bojoval naposledy silou som sa mu vyrovnal... Zosilnel ? Zoslabol ? Navyše ma tiež zaujíma tvoja loajalita k nemu. Nie neprišla si zbytočne, pomohla si mi a to je dôležité. Keď bude laus po smrti na tvoju pomoc určite nezabudnem." Rozmýšľal som nad celou touto situáciu. "Povedz mi tiež, čo laus plánuje. Nemusíš sa s vysvetľovaním ponáhľať. Zober si to otázku po otázke..."

Znovu jsem se zasmála. Udělala jsem krok směrem k hlasu. „Je velmi silný. Jsi bláhový, když si myslíš, že se mu vyrovnáš.“ Povzdechla jsem si. „Nakonec jsem přece jen tu zbytečně.“ Zvedla jsem ruku a prohrábla jsem si vlasy.

"Stále si neodpovedala na 2 moje otázky." Stál som na mieste, ale bol som zahĺbený v myšlienkach. čakal som na jej odpovede a dúfal som, že to s nej zas nebudem musieť ťahať vyhrážkami, alebo násilím.

„Ale už jsi částečně uspokojen. Tak proč si to na chvíli nevyměnit?“ Už jsem byla u hlasu. Ruku jsem položila na jeho rameno. „Navíc odpovídám, jen když chci. Když mi něco nabídneš, možná ti odpovím na další otázky…“ promluvila jsem svůdným hlasem.

“.Stále si mi nepovedalala, na koľko si lausovi oddaná. Nerád by som skončil s dýkou v chrbte... Nesnaž sa klamať, nestojí to ani za pokus. Prezraď mi tiež kedy si stratila sebaúctu a vlastnú hrdosť. Povedz mi tiež, ako vydržíš pohľad do zrkadla, ako vydržíš pohľad na to, čím si sa stala. Si možno najkrajšou živou bytosťou, ale správaš sa, ako najlacnejšia stetka a to ťa v mojích očiach dosť degraduje.“ Len som tam stál a rozprával.