Podzemí chodby

Vletel som do podzemných chodieb. Prudko som sa vzniesol k zemi a prijal svoju pôvodnú podobu. Mal som oblečený čierny plášť a moju tvár zahaľovala kapucňa. Pomaly som si ju dal dole a odhalil moje dlhé havranie vlasy. Mohlo to vyzerať trocha teatrálne, ale bol som zo starej školy. Pomalým krokom som prechádzal tmavými chodbami. Nebál som sa nikoho, ja som tu bol predátor. Pár krát som zahol a cieľavedome som šiel za svojím cieľom. Asi po 20-tich minútach som prišiel k svojmu cieľu. V samotnom centre podzemného komplexu chodieb stála svätyňa môjho náboženstva. Neprenikalo sem takmer žiadne svetlo, ale mi - uctievači tmy sme v tme videli o mnoho lepšie, ako iní. Svätyňu tvorila obrovská socha nočného démona. Na chvíľu sa mi vybavili všetky tie obrady, ktoré som tu viedol. Okolo sochy sa klaňalo pár uctievačov. Rozplynul som sa v mrak tmy a rýchlo som sa presunul priamo k oltáru (pod nohami sochy). Prijal som svoju podobu a uctievači si ma okamžite všimli. Nikto nikdy nedosiahol moju úroveň, bol som veľkňazom a oni si ma veľmi vážili. Zo sklopenými hlavami vstali. "Ste to vi pane ?" Po chvíli mlčania som odpovedal. "Som Tenebris, veľkňaz, áno som to ja." Mrazivým tónom som pokračoval. "Koľko vás prežilo ?" ustráchane a zároveň s pokorou mi odpovedali. "Len hŕstky tu a niektorý sa rozpŕchli do sveta. Lausovi muži nás lovia, ako zver." Prikývol som a odpovedal. " Ja sám, veľký Tenebris som stratil veľa síl. Musíme si nájsť spojencov, inak nebudeme schopný zvíťaziť. Zhromaždite sa tu a pripravujte sa na búrku. Naša chvíľa prichádza a mi tento krát nezlyháme. Ja, samotný veľký Tenebris idem hľadať adekvátnych spojencov. Vy sa zatiaľ pripravujte a nezúfajte - éra noci nastane znova." Po týchto slovách som sa znova rozplynul a zamieril na zemský povrch.

(presun)

Kouř jsem sledovala až k začátku podzemních chodeb. Přimhouřila jsem oči. Pořád jsem měla pocit, jako by na mě ten chlápek sahal. Znovu jsem se přejela rukama. Chtěla jsem, aby ten pocit zmizel. Dýku jsem už měla přivázanou k pasu. Vydala jsem se dovnitř.
Kroky se mi rozléhaly chodbami. Nikdo tu nebyl. Byla jsem zvědavá, co tu dělá. Dala jsem si ruce za záda a kopala do kamení před sebou. To také dělalo hluk. Prostě jsem o sobě dala vědět, jako bych se tu ocitla jen náhodou a nevěděla, že tu někdo je.
Po chvíli jsem si začala broukat melodii. Dál jsem bloudila chodbami a doufala, že na někoho narazím.

Ihneď som tú osobu zaregistroval. V tme som videl veľmi dobre a zbadal, že je to žena. Rozčulovala ma tá arogancia takých primitívov, ako sú ľudia. Toto miesto patrý noci a ona za to zaplatí. Zhmotnil som sa a stál som jej chrbtom. Zdvihol som ruky nad hlavu a privolal tmu. Nebolo vidieť nič a ona mala smolu. Prehovoril som. "Prečo ma hľadáš ?" Hneď ma zaujalo to, že na seba upozorňovala, teda asi so mnou chcela hovoriť. V tom príšernom tichu a nepreniknuteľnej tme bol môj hlas jediným zvukom, ktorý znel.

Zastavila jsem se. Přede mnou se objevil nějaký člověk. Zvedl ruce a místnost zaplnila tma. Neviděla jsem nic a také absolutně nic neslyšela. Nepřekvapilo mě to, ale dělala jsem, že ano. Udělala jsem krok dozadu a upadla. Znovu jsem si stoupla a oprášila jsem si zadek. Nechtěla jsem si své rudé šaty zašpinit. Uslyšela jsem jeho hlas. „K-kdo jste?“ nahodila jsem vystrašený tón. Odpověděla jsem na jeho otázku otázkou. Rukama jsem se objala, jako bych se bála.

V duchu som sa smial. Rozhodol som, že sa s ňou pohrám. Pomocou mojej techniky som vytvoril rôzne desivé zvuky. Bola to mladá pekná žena, takže som predpokladal, že ju to vydesí. Chvíľu sa ozývali rôzne zvuky, ako rev, plač, smiech. Slabú povahu by to zlomilo, ale ja som nikdy, nikdy nikoho nepodceňoval. "Ja som Noc a ja tu kľadiem otázky. Odpovedz na moju prvú otázku." Niekoho mi pripomínala, tak som ju radšej nepodceňoval a bol v strehu.

Zaslechla jsem divné zvuky. „Ááááá,“ zakřičela jsem. Sehnula jsem se a pořád jsem se objímala. „Dost!“ vyjekla jsem. Začala jsem se houpat na chodidlech. Hrozně jsem se bavila. Ruce jsem si dala na uši, abych ty zvuky už neslyšela. „Už… už nechci!“ šeptala jsem s trochou hysterií v hlase. Ještě chvíli jsem se tak houpala a sténala, pak jsem si lehla na podlahu, nebo co to bylo. „P-p-prosím… udělám cokoliv, jen přestaňte…“ Jestli nepřestane, hodlala jsem si zahrát na šílence. Jeho otázku jsem ignorovala, přece někdo zbavený rozumu by neodpověděl.

Po tom jej výstupe som ju spoznal. Videl som ju v dobe keď som bojoval s Lausom. Musela by byť však stovky rokov stará. Zrušil som svoje divadlo a mrazivým hlasom povedal. "Ty si Lausová žena ? Prestaň hrať to divadlo ! Nevinné dievča, na ktoré sa hráš by sa sem nikdy neodvážilo a nikdy by ma neprivolalo. Povedz mi, o čo ti ide..." Po tom, čo som ju spoznal som okamžite zmenil prístup a bol som opatrný.

Stoupla jsem si. „Ty jsi ale zlý. Přerušit tu skvělou hru,“ řekla jsem poněkud otráveně. Spravila jsem si šaty. Nerada jsem vypadala jako nějaký kus hadru. Ruce jsem si dala za záda, a naznačila tak, že mu neublížím. Naklonila jsem se hlavu na stranu. „Nechceš pokračovat? Hodně jsem se bavila.“ Mluvila jsem svůdným tónem. „A ty ses určitě taky bavil, tak proč nepokračovat?“ Neodpovídala jsem na jeho otázky. Pořád jsem nic neviděla, ale bylo mi to jedno.

Bol som niečo, ako rytier v novoveku. Mal som česť, aj keď som nemal dušu. "Si prenádherná žena, ale aj skazená suka. Si ženou najväčšieho tyrana, blázna a psychopata v histórií. Povedz mi jediný dôvod, prečo by som ťa nemal zabiť, alebo zajať. Prečo si za mnou prišla ?" Rozplynul som sa a preletel za ňu. Zhmotnil som sa asi 2 metre za jej chrbtom. "Ako sa to len voláš ? Tvoje meno som pravdepodobne zabudol. Moje meno určite poznáš, tvoj drahý manžel mal na mále, keď ma naposledy stretol." Vravel som to pomaly a plynule. Znova som sa premenil na mrak tmy a preletel na iné miesto, kde som sa zhmotnil.

Poslouchala jsem. Když jsem ho uslyšela za sebou, otočila jsem se. Nic jsem však neviděla. „Chci si hrát!“ řekla jsem jako malé dítě. Nudila jsem se a chtěla jsem něco dělat. „Uděláme dohodu…“ jednou rukou jsem si položila na stehno. Ruku jsem mírně zvedla a tím i nadzvedla okraj již tak krátkých šatů. „Pohrajem si spolu a pak ti odpovím na všechny otázky…“ usmála jsem se. Ruku jsem posunula ještě výš. Nehodlala jsem své slovo dodržet, ale chtěla jsem se pobavit.

Pokrútil som hlavou. "Ty niesi v postavení navrhovať mi nejakú dohodu. Dávam ti poslednú šancu vyviaznuť odtialto bez ujmy, bez straty psychického zdravia, bez zmrzačenia, bez straty svojej krásy. Jediný, kto zomrie je Laus. Očividne tvoja láska voči jeho osobe vybledla." Slovo láska som povedal sarkasticky. Chvíľu som bol ticho a potom prehovoril rozkazovačne. "Povedz mi, prečo si sem prišla ! " Znova som sa rozplynul a zmenil pozíciu.

„Jo tak ty mi vyhrožuješ?“ ušklíbla jsem se. Jeho další otázky jsem ignorovala, tak jako vždycky. Odpovídala jsem jen na to, co jsem chtěla. Sedla jsem si na zem a opřela jsem se o ruce. Zaklonila jsem hlavu. Vlasy mi tak spadly do zadu. Jednu nohu jsem skrčila. Tím jsem si šaty vyhrnula úplně. Zakroutila jsem hlavou, abych si vyhnala myšlenky na svého manžela.

Cítil som jej odhodlanie, ale aj isté zábrany. Bola krásna, ale ja som po smrti svojej ženy nedokázal nikoho milovať. žil som v iných časoch a mal som svoju česť. Pri živote ma držala temnota, takže som nepotreboval niečo, ako sex. " čo by povedal tvoj manžel, keby ťa teraz videl. Ponúkaš sa mužovi, ktorý bol k zničeniu tvojho manžela bližšie, ako ktokoľvek." Chladne som sa zasmial a vytvoril ilúziu. Pred ňou sa objavil zakrvácaný laus ležiaci na zemy. Nad jeho pomaly umierajúcim telom som stál ja, ale iba ako ilúzia. Aj keď všade vládla nepreniknuteľná tma, ona ich videla jasne. "Spravím všetko, aby som ho zničil."

Jen jsem se ušklíbla. „Zabil by tě a pak si mě odvedl. Víš, někdy nedostaneš, co chceš…“ Pak vytvořil iluzi. Přede mnou ležel na zemi skoro mrtvý manžel a nad ním on. „Nemám zájem zůstávat s někým kdo je slabší. Raději mám silné, dychtivé a mocné muže.“ Mluvila jsem, jako by mi smrt muže byla ukradená. Vlastně to tak možná i bylo. Milovala jsem ho, ale nehodlala jsem milovat někoho, kdo byl slabší a byl by poražen někým jako je on.

Pokrútil som hlavou. "Takže ty si sem prišla jedine kvôli tomuto dôvodu ?" Nečakal som na odpoveď. Chvíľu som sa ešte pokochal, ale potom som použil svoju techniku. V tme sa sformovala ruka, ktorá ju uchopila. Po fyzickej stránke ju to iba zdvihlo zo zeme a držalo vo vzduchu. Nemala sa, ako vyhnúť - ruku nevidela, nepočula, ani o nej nijako nevedela. Podstata tejto techniky je vplyv na psychiku. Aj na takú silnú osobnosť, akou bola ona vplývala dosť rázne. Sebaistotu vystriedala úzkosť a pocit beznádeje, možno aj strachu. "Nezahrávaj sa so mnou, teraz si v mojej moci. Povedz mi, čo ponúkaš, aby som ťa nechal nažive. Ak zostaneš v zovretí dlho - zošalieš." Moja ilúzia vytvorila guľu s temnoty a hodila ju po ležiacom lausovi. Toho to roztrhlo a jeho vnútornosti sa rozleteli po miestnosti. Po tomto sa ilúzia rozplynula. "Laus ma ešte hľadá ?"

Cítila jsem, jak mě něco uchopilo a následně na to zvedlo ze země. Začala jsem se smát. Byla jsem dlouho na tomto světě a zažila dost hrozných věcí, takže ta jeho úzkost, strach a beznaděj moc nezabírala. Všechny tyto pocity jsem přivítala. Nemohla jsem zaručit, že později se něco stane.
„Copak nemluvím dost jasně? Nenuť mě to opakovat.“ Už mě to nebavilo. Trvalo to dlouho a nevypadal, že bych ho zlomila.

Po chvíli mlčania som mrazivým hlasom povedal. "Nebaví ma opakovať svoje otázky. Keď si sem prišla, asi si ma veľmi podcenila. Teraz si v mojej moci a tvoja jediná nádej je spolupráca. Síce neviem o tvojich schopnostiach nič, ale nemôžeš mi ublížiť, nieto ma ešte poraziť. Možno na teba šialenstvo nedolieha, pretože si, ako som predpokladal staršia než vyzeráš, ale po nejakej dobe sa zlomíš. Ak sa chceš vyhnúť tomuto osudu spolupracuj. Zváž túto ponuku, pretože ďalšia už nepríde. Ja nie som niekto, s kým sa budeš hrať." Rozplynul som sa a premiestnil som sa pol metra za ňu.

„Byla jsem první, kdo ti něco nabídl. Nebudu dělat, co mi řekneš!“ zavrčela jsem. Zachichotala jsem se jako malé dítě. Ta jeho technika byla velmi výborná. Takové pocity na mě doléhaly a ani jsem je sama nemusela vyvolávat. Avšak jsem věděla, že je to příjemné jen do jisté míry. Zdálo se mi, že byl pořád nějak daleko. „Bojíš se mě snad?“ optala jsem se zvědavě. Nikdy jsem na veřejnosti nepoužila svoje schopnosti. Vždycky jen mezi čtyřma očima, aby o tom nikdo nemohl vykládat, tak krom toho, že žiji dlouho, nevěděl nic.

Naklonil som sa k nej a zašepkal jej do ucha. "Prečo by som sa ťa mal báť ? Ja ťa o niečo žiadam a očakávam odpoveď." Tiež mi dochádzala trpezlivosť. Plánoval som ju uväzniť, ak nezačne spolupracovať. Dal som jej šancu a ona odmietla. Buď je hlúpa, alebo príliš sebaistá.

Otočila jsem hlavu, když mi začal šeptat do ucha. Nechtěla jsem mu ublížit, jen jsem ho chtěla provokovat a zjistit, jestli se mě vážně bojí. „Tak jsme na tom stejně. Dala jsem ti nabídku a jako gentleman bys ji měl přijmout, ne?“ Nehodlala jsem s ním spolupracovat. Buď bude po mojím a nebo nic.

Premiestnil som sa preč od nej. "Ty asi nechápeš situáciu. Nikto nevie, že si tu. žije tu dostatok mojich prisluhovačov. Ideálne miesto na vezenie, nie ? Ak sa chceš vyhnúť tomu, že tu zhniješ, tak začni spolupracovať. V zovretí môjho kúzla aj tak nevydržíš večne. Tvoja jediná nádej je odpovedať na moje otázky. Budeš spolupracovať, alebo ťa dám uväzniť a budeš tu kým úplne nezošalieš a nezabudneš vlastné meno. " Vytvoril som ilúzia. Bola tam ona, s neprítomným výrazom bola schúlená pri múroch nejakej temnej miestnosti. "Takto by si mohla dopadnúť..."

Najednou jsem už necítila jeho dech. Zakroutila jsem hlavou. „Nebudu odpovídat někomu, kdo se mě bojí.“ Tohle byla má poslední slova. Hodlala jsem se s ním bavit, až přistoupí na moji dohodu. Bylo mi jedno, co se mnou udělá. Už několikrát jsem byla uvězněna a vždycky jsem si to náramně užila. Bude to nová zkušenost. Nevěřila jsem tomu, že by mi mohl nějak psychicky ublížit. Na to jsem měla dost zkušeností, abych byla dostatečně dlouho imunní, i když…

Mrazivo a bezcitne som sa zasmial. "Ja sa ťa bojím ? Ako si na túto skutočnosť prišla ? Ja, veľký Tenebris sa nebojím nijakej žive bytosti. Už som zlomil aj tuhšie nátury než si ty. Nikto ti nepomôže, budeš tu až kým úplne nezošalieš. Ver mi, že na mieste, kam ťa zavediem to nepotrvá dlho. Budeš prosiť o smrť, ale ja nebudem taký milosrdný. Skvelý úlovok, ani som nedúfal v také šťastie. Do môjho vezenia sa dostane lausova žena." Mávol som rukou a moja ruka s temnoty ňou pohla. Pomaly ju niesla smerom ku mne.

„To se ještě uvidí…“ zašeptala jsem si pro sebe a ušklíbla jsem se. Nehodlala jsem se vzdát tak lehko. Klidně si i poprosím o smrt, když ho to pobaví. Jen zapomněl na jednu věc. Když ze mě udělá šílence, jak tvrdil, tak ze mě nedostane ani zrnko pravdy. To by vlastně nedostal ani tak, takže to vyjde na stejno. To co mě drželo, sebou cuklo. Rozletěla jsem se ani nevím kam. No aspoň, že jsem nemusela chodit.